Ekonomická stagnace v ČR a podceňování domácí poptávky

22.05.2012

Česká ekonomika již déle než 3 roky přešlapuje na místě. Na rozdíl od všech sousedních zemí – Polska, Slovenska, Německa i Rakouska, kterým se již podařilo překonat předkrizovou úroveň roku 2008, se její ekonomický výkon stále pohybuje pod touto úrovní. Reálný hrubý domácí produkt (HDP) dosáhl v roce 2011 ve srovnání s rokem 2008 jen 99,5 %. K poklesu došlo v důsledku omezování domácí poptávky. Spotřeba domácností, která představuje kolem poloviny užitého HDP, klesla na 99,7 %. Nejvíce byly postiženy investice, představující kolem čtvrtiny HDP, neboť hrubá tvorba fixního kapitálu klesla až na 87,6 %. Před ještě hlubším propadem zachraňoval ekonomiku rychlý růst vývozu, který se v uvedeném tříletém období zvýšil o 16,3 %, a to při pomalejším růstu dovozu o 10,3 %.

Vliv domácí poptávky na ekonomický růst je v ČR hrubě podceňován pod vlivem mylného chápání ekonomických ukazatelů. Poměr vývozu k HDP, který se pohyboval od 60 % v roce 2009 do 75 % v roce 2011, se chybně interpretuje jako strukturní podíl, jakoby domácí poptávka – spotřeba a investice – činily pouze zbytek do 100 %. Vývoz však není součástí HDP, do něhož vchází pouze saldo vývozu a dovozu, které se v ČR v posledních letech pohybovalo mezi 2 až 4 % HDP. Zahraniční poptávka převažuje nad domácí pouze v těch zemích, v nichž vývoz přesahuje 100% HDP. V rámci EU se taková relace vyskytuje jen ve dvou malých ekonomikách, a to v Irsku, kde vývoz zboží a služeb přesahuje 100 % HDP pouze mírně a v Lucembursku, kde dosahuje až ke 165 %.  V ČR vývoz zboží a služeb činil v roce 2011 jen 2,8 bil. Kč, zatímco úhrn konečné spotřeby domácností a veřejné spotřeby spolu s hrubou tvorbou kapitálu dosáhl 3,7 bil. Kč (v běžných cenách). Podobně je to s relací dovozu k HDP.

Dezinterpretace obsahu národohospodářských ukazatelů se v ČR vyskytovala hned na počátku krize a její důsledky se nechtěně projevily v opatřeních hospodářské politiky, podceňujících vliv domácí poptávky na ekonomický růst. V úvahách předních politických činitelů se vyskytovala tvrzení, že 75 % domácí spotřeby představuje import, takže každá koruna u nás spotřebovaná podporuje z 25 % českou zaměstnanost, ale ze 75 % zaměstnanost v cizích zemích. Podobně se uvádělo, že z každé koruny, kterou stimulujeme spotřebu v této zemi, pětasedmdesát haléřů odtéká do zahraničí.[1]

Na politiky navazovali ekonomičtí komentátoři. V Hospodářských novinách se uvádělo: „… Česko je malá a otevřená země: ze tří čtvrtin nás živí vývoz a sedmdesát procent svých příjmů utrácíme za dovozové zboží …“ (viz článek L. Zlámalové S krizí pomůže spíš Obama než vláda, 17. 2. 2009). Podobná vyjádření o tříčtvrtečním podílu dovozu na pultech našich obchodů nebo o převažujícím podílu vývozu na domácí výrobě se jak ve veřejných sdělovacích prostředcích, tak i v odborném tisku široce ujala a nepodařilo se je dodnes vyvrátit. Již citovaná autorka L. Zlámalová uváděla nedávno v Lidových novinách: „ … Hospodářství sílí jen díky vývozu. Ten tvoří u naší malé otevřené ekonomiky osmdesát procent výkonu, takže platí: vývoz dobrý, všechno dobré …“ (viz článek Německá klasika, LN 1. 3. 2012).

Zavádějícím je i běžně používané vyjádření, že vývoz tvoří 70 % HDP, neboť může navozovat falešnou představu, že na vše ostatní zbývá jen 30 %. K zamlžení pojmů částečně přispívá i náš rodný jazyk. Angličtina důsledněji odlišuje mezi termíny „share“, tj. strukturním podílem, kdy složka je součástí celku a „ratio“, kdy jde o poměr, při kterém se srovnávají dvě nezávislé veličiny. Příkladem strukturního podílu je např. míra investic, měřená jako podíl hrubého fixního kapitálu na užitém HDP. Příkladem poměru je saldo veřejných rozpočtů, veřejný dluh nebo saldo běžného účtu platební bilance, vyčíslované v relaci k HDP. Čeština připouští používat v obou případech pojmu podíl.

Kvalifikované podklady o skutečném podílu dovozu na spotřebě domácností i na ostatních složkách užitého HDP přitom v ČR existují. Podle symetrických tabulek input-output (tzv. tabulky SIOT), které sestavuje ČSÚ, činil přímý dovoz zboží a služeb pro spotřebu domácností v posledním sledovaném roce 2009 jen jednu šestinu. V této složce užitého HDP se vyskytují ze 40 % dovozně zcela nenáročné služby, zatímco výdaje na nakupované zboží jsou dovozně výrazně náročnější. Dovoz pro hrubou tvorbu fixního kapitálu činil něco více než jednu pětinu, v čemž dovozně zcela nenáročné jsou stavební investice, zatímco investice do strojů a zařízení naopak pocházejí z dovozu z převažující části.

Domácí výroba, určená pro spotřebu a investice, je ovšem rovněž závislá na dovozu surovin, materiálů a zařízení. K vyčíslení plné (komplexní) dovozní náročnosti jednotlivých výdajových složek HDP a celkového produktu je nutno vzít v úvahu i tento „nepřímý“ dovoz surovin a energie a celkový pohyb tzv. mezispotřeby podle všech navazujících stupňů zpracování. Odhadneme-li na základě tabulek SIOT komplexní dovozní náročnost spotřeby domácností, může dosahovat v posledních letech kolem jedné čtvrtiny, nejvýše však třetinu celkových výdajů. Rozhodující část spotřeby domácností, podobně jako nových investic, se tedy uspokojuje z domácí výroby a služeb, což je zcela opačný závěr než se v ČR běžně traduje.

Z chybné představy o převažujícím podílu dovozu na domácí spotřebě i investicích vyplývá pro hospodářskou politiku mylný závěr, že domácí poptávka je jen málo významná, neboť její zvýšení poskytuje práci převážně pracovníkům v zahraničí. Z toho se odvozuje, že ani prudké omezení konečné spotřeby nebo domácích investic nemůže vývoj HDP příliš ovlivnit. Dopady prudkých škrtů na ekonomický růst jsou pod vlivem interpretačního omylu hrubě podceňovány.

O vlivu škrtání veřejných investičních výdajů a zvyšování daní v situaci ekonomické recese vedou ekonomové v Evropě i USA velké spory. Ekonomika USA se vzpamatovala dříve než EU, přičemž využila fiskálních stimulů a rychleji stabilizovala finanční sektor. V ČR je zaměření na prudké škrty veřejných výdajů a zvyšování nepřímých daní tím více sporné, neboť naše země patří v rámci EU k zemím nejméně zadluženým.  Omezování domácí poptávky má mnohem závažnější

Omezování domácí poptávky má mnohem závažnější důsledky na zpomalení ekonomického růstu, než si zdejší političtí činitelé pod vlivem převládajících mylných představ připouštějí. Při snahách o snížení deficitu veřejných rozpočtů je nutno rozlišovat výdaje, které zvyšují dlouhodobý růstový potenciál země a zaměstnanost, jako jsou infrastrukturní investice a výdaje do zvýšení vzdělanosti a kvalifikace, od běžných výdajů na spotřebu sektoru vlády, na nichž by se v prvé řadě mělo šetřit.


[1] Viz rozhovor ministra financí M. Kalouska „Pomohou německé balíčky“ v týdeníku Ekonom č. 5, 2009, str. 35 nebo vystoupení tehdejšího místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí P. Nečase v debatě o protikrizových opatřeních ve Sněmovně dne 31. března 2009.

Autorka byla do roku 2011výzkumnou pracovnicí CES VŠEM, od roku 2012 spolupracuje externě

komentáře (0)

Další články autora: